Výcvikový tábor Hronov, 27.5. - 1.6.2008

V úterý 27.5. jsme s Joeym konečně, po hrozně dlouhém těšení, znovu vyrazili na výcvikový tábor do Hronova, pořádaný opět panem Prouzou. Dalekou cestu jsme, i přes hrozný pařák, pod vidinou nadcházejících dnů zvládli jako nic a po čtyřech hodinách jsme konečně zastavili před domem Prouzových, kam za pár minutek dorazila i Ivča s Rinkou. Dali jsme si kafíčko, pohladili Beníka, Vikiho a Targu a vyrazili na místo ubytování.

Tam už nás čekal zbytek osazenstva a to Vlaďka s malou Helenkou a maďarským dráťákem Derylem ze Slezska a taky Karel, Katka a jejich Glen z Panských lesů. Po drobném počátečním problému, kdy nám nešly odemknout chatky a který byl rázně vyřešen, jsme si s Ivčou rozdělaly ohýnek, napíchly špekáčky, otevřely vínko a už zase bylo jasné, že i tento tábor se ponese ve velmi příjemném duchu:-)

To se hned další den potvrdilo. Ráno se jelo na les, kde se k nám přidali další místní psi na cvičení. Pan Prouza měl svého Bena od Prusíků, Zuzka (www.fedan.estranky.cz), která s námi loni cvičila svoji klidnou a rozumnou výmarku nám přivedla ukázat svůj nový přírůstek, úžasně temperamentní kraťasku Frídu Z Klobouckého lesa a taky se k nám přidal ještě jeden místní kraťas s paničkou Monikou. Na aporty jsme měli lišku, takže se cvičila ohrádka, dohledávky a vlečky. Pak se jelo osvěžit psy k rybníku a odtud potom na šoulačky a barvy. Psi byli šikovní, pracovali naplno, takže po dobře vykonané práci si pak mohli páníčci spokojeně zajít na oběd do oblíbené hospůdky a dát si odpolední siestu a samozřejmě nechyběl večerní táborák.

Další den vypadal velmi podobně, jen jsme ještě večer vyzvedli na zastávce Rinčina páníčka Milana, který za námi přicestoval autobusem. Naštěstí s ním přicestoval i foťák, takže opět vznikly krásné fotky, za které moc díky! Prostě kdo umí, ten umí a kdo neumí.......... :-)

V pátek jsme si potom dali mírně odpočinkový den, jelo se jen na rybník, kde za námi přijela Radka s Rinčinou ségrou, Aurou z Chejlavských lesů, která svou rodinu povahově, pracovně ani exteriérově rozhodně nezapře. Na rybníku se pak cvičila ochota na hluboké vodě, aport kachny, klid na stanovišti a samozřejmě hledání v rákosí a dohledávky.

V sobotu jsme už docela znavené psy vzali opět do lesa na lišku a na barvy. Psi pořád pracovali pěkně, ale únava a hlavně hrozné horko se na některých začaly mírně projevovat, takže si všichni myslím oddechli, když byl konec a následoval přesun na oběd:-)

Jenom my s Joeym, jako kdybychom toho měli málo, jsme ještě jeli pomoct panu Prouzovi a místním myslivcům s vyháněním zvěře před sečením. Vyhánělo se na obrovské louce, kde úžasně pražilo slunce a jetel byl až po pás. Joey samozřejmě nasadil své obvyklé vražedné tempo, ve vysoké trávě skákal a lítal, vystavil a vyrazil dvě srny, ale bylo jasné, jak moc je to pro něho vyčerpávající. Louku jsme sice prohledali tam a pak po druhém kraji i zpátky, ale na Joeym bylo vidět, že už pracuje z posledních sil a když jsme přišli k autům, tak jsem o něm poprvé v životě mohla říct, že je úplně a naprosto utahaný:-)

Večer přijali naše pozvání na táborák i Prouzovi, kteří se zároveň přijeli i rozloučit se zbytkem osazenstva, kteří už odjížděli. Bylo to moc příjemné posezení, grilovali jsme maso a nad vínem rozebírali co jiného než psy:-) Bylo to bezva, jen chudák Joey všechny tyhle skvělé události prospal:-)

V neděli ráno jsme si udělali malý výlet na Hvězdu a Broumovské skály, neradi se rozloučili s Prouzovými a ještě mnohem více neradi s Ivčou, Milanem a Rinkou a vyrazili jsme se stále spícím Joeym na cestu domů.

Cestou jsme se pak ještě zastavili u chovatelů a s Joeyho mamčou jsme vyrazili k vodě, kde jsem pochopila, kde se bere všechen ten Joeyho temperament a zároveň jsme pohřbila všechny své naděje, že budu mít někdy normálního, klidného psa. Je jí už téměř devět let, hlavu a nohy už má hodně prošedivělé, ale za aportem to bere do vody po hlavě a i na louce se za ním vrhá úplně naplno, klidně i za cenu zlámání všech kostí v těle. Prostě pořád trochu jako na pérkách a temperament by stačil pro další tři psy. No, někoho mi docela dost připomínala:) 

Na závěr lze jenom říci, že tábor byl stejně skvělý jako minulý rok, možná i trošku lepší, protože odpadly stresy z nadcházejících zkoušek a maximálně jsme si to s Joeym užívali, prostě to nemělo chybu. Takže příští rok určitě zase tradá do Hronova!!!